Jdi na obsah Jdi na menu
 


První karlovarský půlmaratón 2013

28. 5. 2013

 

Ahoj všicí!!

 
No nechat si ujít takovou sportovní slávu a ještě kousek od bydlení – byla bych úplný blázen 
Se svou vášní pro sportovní fotku a výraz spokojeného nebo úplně vyčerpaného sportovce je slast a tu si nenechám ujít  a pak taky těm našim klukům wittáckým bych tohle nemohla nenacvakat. Sice na netu jich bude dost od ostatních , ale ….
 
Nejprve sraz pro společnou fotky a samo zdokumentovat reportážně jejich natěšenost a nervozitu – to není problém. Až na pár jedinců, kteří nemají rádi cvakalíky jsem si je
pěkně zvěčnila. A následuje společné focení – musím je popohánět jinak by si pořád povídali jako malé děti ve školce a nic by nebylo  a to si nemohu dovolit » „ sundat mikiny; seřadit a jdeme na to“. No tváří se jako před popravou – to nemám ráda a tak je vyburcuji a vznikne krásná společná fotka, kde je vidět jaký kdo je 
A natěšenost stoupá mě je odevzdáno poslední nechtěné vybavení do úschovy a ta parta jde na start 
Rodinný nejbližší v podobě přítelkyn se naposledy zavěsí pyšně na ty své sportovce a nechávají je jít svému osudu….
 
A mě nastává čas maratonový v podobě drzého vniknutí na zakázaná místa a přesouvání se z místa na místo jen, abych stihla co potřebuji. Jsem nad míru spokojen ! oproti pražským a jiným maratónům jsou varští organizátoři milí a jak mě vidí se zvednutým těžkým nářadím, které v tu chvíli váží 2kg a prodlouženou rukou 20cm , kdy já jsem štastná za šnůru kolem krku mě s úsměvem nechávají zaparkovanou na jinak zakázaném a pokutovaném místě 
A tak vznikají první úlovky v podobě černých profesionálně cvičených běžců ( oni to fakt mají v genech ten běh ) je odstartováno a já já přes hledáček hledám a cvakám – v té obrovské
odstartované vlně je to spíše o náhodě 
A jsou na trati a já začínám s maratonem přesouvání a hledání té nej polohy » počasí je děsný- šedý, zimní,ponurý, ale neprší !  Potkávám staré známé a ve spěchu si domlouvám kafe někdy někde… objímám se ve spěchu s přáteli, které jsem už dlouho neviděla, ale pořád jsem v kontaktu a vídáme se opravdu jen na takovýchto akcích – je super je vidět 
Po nacvakání povinných fotek našich kluků mi nastává čas a prostor pro moje hrátky – portrétní fotky s výrazy sportovců tak jak skutečně prožívají svou chvíli. Jsem max spokojená protože se daří – našla jsem super místo, kde sice asi nastydnu, protože opravdu musím sedět na studeném chodníku, ale za ty výrazy mi to prostě stojí (dneska už kašlu a mám rýmičku )
Trochu mě mrzí, že nemám objektiv s pořádnou světelností – je to totiž znát už na displeji těla, ale něco mít budu. A mám!! Jsou to výrazy u kterých doma jihnu a cítím s nimi a raději takovéto fotky nehodlám zveřejnovat - přeci jen cvakla  jsem emoci, která jasně říká … a nemuselo by se dotyčnému zamlouvat vidět se někde a číst komentáře ….
Díky svému hraní jsem se nestihla přemístit na cílovou rovinu a zachytit finiš černých běžců, ale ten finiš našich kluků už jsem stihla ( jasně né úplně všech  zima mi  totiž už byla)
A počasí to jako kdyby vědělo, že všichni vbíhají do cíle a tak dorazily nádherné tmavé mraky, zvedl se vítr a bylo jasné, že všichni budeme odměněni sprškou za naši snahu a elán.
 
Bylo to parádní a já stejně jako všicí co tam byli se moc těším na ten příští rok  a na ty další starty a cíle