Jdi na obsah Jdi na menu
 


Důvěra ....

8. 2. 2013

 už když přicházíme na svět dáváme svou první důvěru  - rodině. Lidem, které teprve poznáváme. Jsou to ti nejbližší, kteří nás učí, milují a na oplátku nechtějí nic víc než to samé. Je to jediná důvěra kterou dáme a i přesto, že může časem být  poničena  - odpouštíme, zapomínáme a jen se učíme vyvarovat střetu z opakování Tady víc než kde jinde platí , že rodinné příslušníky si nevybíráme a proto dokážeme odpouštět a zapomínat v daleko větším měřítku než kdekoli jinde


   Další období, kdy dáváme důvěru a zas se učíme je dětství. Dětská důvěra je velká a stejně tak jak je velká je snadno zranitelná. Je to období, kdy vznikají přátelství na celý život, která stojí na pevných základech a nebo také žádná. Lidé prostě přijdou a proplují naším životem s určitým cílem a zase poklidně odejdou Je to období, kdy se formujeme a z nabitých zkušeností čerpáme celý život. Někdo je veselý a věčně optimistický,  bere život tak jak přijde a ztrátu důvěry jen přejde a pak jsou tu ti co se ztrátou důvěry jdou do života jako opatrní, nepřístupní lidé


co  slovo důvěra znamená?  pro každého něco jiného, každý ji vnímá jinak, každý si ji vykládá jinak, každý od ní chce něco jiného .... 
Je to spoléhání, slib a přísaha čehosi. Bez ní by nefungoval žádný vztahu 
Pokud se na někoho spoléháme, věříme, dáváme mu tu cenu nejvyšší - důvěru. 
Získává se poměrně obtížně a dá se velmi rychle a jednoduše ztratit nepoctivostí, lží,..... Většina z nás darovanou důvěru bere jako samozřejmost, neuvědomuje si její význam a v podstatě ani své postavení dokud o ni nepřijde. Jen málo z nás ztracenou důvěru znovu získá na tož znovu daruje a pokud ano již nikdy neni stejná - nedá se obnovit,je jiná, je nová... Stejně jako člověk, který důvěru daroval. Kus jeho samého odešel s ní a on se mění, aniž by o to sám stál. Již nikdy nebude reagovat stejně, jednat stejně, konat stejně Ta poškozená část se uzavře a začne chránit svého pána, vysílat varovné semafory a našeptávat. Donutí svého pána mít svá malá tajemství - je to nový člověk, stejný a přece jiný

   Jen velmi silná osobnost umí odpustit, zapomenout a nevracet se. Je to jako 13tá komnata kam vše uzavřeme, zahodíme klíč a děláme že není     naše - nepatří k nám. Ale ona není nekonečná....

  A pak jsou tu ti co odpustí, ale nemohou zapomenout i kdyby se snažili sebevíc - vzpomínka je jako koule, kterou si  sebou táhneme a vždy když to nejmín potřebujeme zakopneme o ni a ona potvora připomene  to bolavé a ruku v ruce s dalšíma  emocema spouští stavidla a vtahuje nás do kolotoče, kde se bud utopíme a nebo naučíme bolestivě plavat. Kus svého já máme v té kouli a to já chybí - nejsme v celku a tak hledáme tu rovnováhu. Vždy po čase  ji najdeme, ale už jsme jiní, někdo je tichý, někdo hrubý,  jiný moc pracovitý, ten zas sobec a on má svůj svět  - svá malá tajemství


Žijeme v době, kde krása je anorexií... láska penězmi... upřímnost je faleš a úsměv herecký výkon ....

 

Omluvit a odpustit se dá s tím se každý naučí žít,ale zapomenout nejde. Je to rána, která se hojí pomalu v podstatě tak dlouho jak se získává