Jdi na obsah Jdi na menu
 


sportem k trvalé invaliditě aneb poslední se směje.....

17. 12. 2012

 Ahojky moji přátelé a příznivci 

jsem tu zas, abych se s Vámi podělila o svou nemotornost a dočkala se od Vás trochu malé lítosti, kterou si tutovka zasloužím 


Zjistila jsem, že můj syn je po mě. Vždy jsem ho jako správná matka  slepička podporovala v každém sportu, ke ketrému se  mu podařilo přičuchnout a jako správná muti jsem vždy stála poblíž, abych rychle pofoukala bebí a poslala jej zpět se slovy " nejsi baba jsi chlap, tak nebul a zpátky" Upřímně věřím, že jeho malá dušička mě silně za to nenáviděla, ale dnes děkuje. A tak i když je mu už skoro 18náct, pořád jsem v záloze a vyčkávám s čím přijde tentokrát.

Nikdy nezklame, vždy domu přijde s nějakou modřinou, naraženinou jako tudle - vezla jsem ho do špitálu s pěkný otřesem mozku z jeho oblíbeného florballu - protože má tvrdou hlavu a dopad byl ještě tvrdší  A tak jsem se mu začala smát, že neni sport, kde by si neudělal bebíčko s nějakým delším následkem 

Nedávno mě požádali kamarádi, abych se přidala a šla s nimi po práci pravidelně jednou týdnně hrát volejbal. Zapřemýšlele jsem a došla k závěru, že je to jako jízda na kole, která se přeci nezapomíná a když jsem to v 16ti hrála za školu denně tak si něco pamatovat musím. Odsouhlasila jsem svou účast a přeci jen jsem je upozornila, že už je to nějaký ten pátek ( 22 let) co jsem to hrála a těšila se na svou první hru s nima.

Byla to paráda!! vůbec to nebyla jako jízda na kole s věkem přibude asi větší pud sebezáchovy a tak míčům byt přesně mířené na mě jsem se vyhýbala ve snaze si neublížit což samo není kamarádské vůči spoluhráčům a tak jsem se zapřela a šla do hry na plno. Sice jsme vyhráli, ale mojí zásluhou to opravdu nebylo a já domů šla s nádhernýma bebíčkama, které se mi po zbytek týdne nádherně dokreslovaly do různých barev. Ale bylo to supéér a já se těšila na další hru, protože domů jsem šla s nádherně vyčištěnou hlavou a co bylo nejdůležitější s pocitem, že jsem pro sebe něco udělala a neválí se jen u té telky

Další pondělí jsem se těšila na další mač a modřiny, které se stále dobarvovali mi nijak nevadily. Byla jsem rozhodnuta hrát pro svou radost i za cenu prohry. tedy ve složení 3x4 jsme šli do boje a já se snažila vybrat míče co mi byly posílány a to i za cenu, že na mě mí hráči křičeli, že ten nemusím, ten jde mimo pole!! Nějak jsem jejich rady nevnímala a pro míč si běžela k síti, kde jsem ho nevybrala a ještě si udělala bebí. Viděla jsem spousty hvězdiček, ale přeci nedám na sobě znát, že mě rozhodí nějaké bebí obzvláště, když já tu žádnou svou slepičku nemám né? Hrála jsem tedy do konce dál a byla jsem ráda, že hvězdiček je mín Horší bylo, že druhý den byl malíček jako melounek a s divnýma barvičkama, ale statná žena nebulí a vyčkává a tedy jsem vyčkávala celý týden až do dnešního dne, kdy si už ani domácí lékař  neví rady a stránky pro další rady došly. Ještě, že jsem si vzala tu dovolenou, abych měla čas vše koupit, napéct a v klidu zajistit než vypukne ten vánoční chaos. A tedy jsem vyrazila zjistit jak vypadá náš doktor chirurg a ten po shlédnutí RTG mi sdělil, že to mám nádherně zlomené a budu mít sádru min 5 týdnů Sbohem mé vánoční plány s plaváním, běžkama .... a co hůř můj synek vím přesně jak bude reagovat.....

Krásně předvánoční chvilky přátelé 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář